Ocelové trubky patří mezi základní sortiment každé firmy zabývající se výrobou a prodejem hutního materiálu. Tyto trubky se vyrábějí v různých délkách a o různých průměrech, díky čemuž nacházejí uplatnění v celé řadě odvětví. Rozměry trubek jsou dány jejich průměrem a tloušťkou stěny.
Při výrobě ocelových trubek se používá různorodých technologií, na základě kterých se trubky rozdělují z hlediska válcování na válcované za tepla a za studena, redukované za tepla a za studena. Podle provedení se rozlišují trubky hladké, závitové, s tvarovými konci, apod.
Výrobní a technologický proces výroby ocelových trubek je rozdělen do tří hlavních operací. Nejdříve se musí vyrobit dutý polotovar, pak dochází k válcování dutého předvalku na hotovou trubku a nakonec se provede kalibrace a chlazení.
Podle způsobu výroby se rozlišují dva základní typy ocelových trubek, kterými jsou ocelové trubky bezešvé a ocelové trubky svařované. Bezešvé ocelové trubky se dále dělí podle různých specifikací. Podle výrobní technologie se rozlišují bezešvé ocelové trubky hladké válcované za tepla a bezešvé přesné ocelové trubky tažené za studena. Do sortimentu bezešvých trubek patří také trubky pro výrobu hydraulických a pneumatických válců, HPL trubky pro hydraulické a pneumatické rozvody nebo vstřikovací trubky. Ocelové trubky svařované se dělí na podélně svařované hladké, podélně svařované kalibrované a tažené za studena přesné. Používají se například pro vedení vody, páry, plynu nebo vzduchu.
Rozdíl mezi oběma typy ocelových trubek spočívá v první řadě v druhu oceli, která se při výrobě ocelové trubky použije. Pro výrobu ocelových trubek se velmi často používá ocel 11 343 nebo 11 353. V prvním případě se jedná o neušlechtilou konstrukční ocel, kterou lze použít k výrobě různých produktů. Většinou se používá k výrobě svařovaných trubek. Naopak z oceli 11 353 se vyrábějí bezešvé ocelové trubky, které se hodí do náročnějších podmínek.
